Recenze: Šibeniční vrch

15. srpna 2014 v 16:19 | Wendulka |  Knižní recenze
Název: Šibeniční vrch
Originální název: Gallows Hill
Autor: Lois Duncan
Překlad: Jiřina Stárková
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2014 (v originále 2012)
Klíčová slova:YA, fantasy, jasnovidectví, čarodějnice, magie
Počet stran: 212

Po delší době opět jedna recenze knihy, tentorkát z nakladatelství Baronet.

Duncan? To znám!

Připadá vám, že jste už jméno Lois Duncan slyšeli, ale nejste si jistí. Je to dost dobře možné, protože tato americká autorka již vydala více než padesát knih a v nakladatelství Baronet již u nás vyšla její kniha Temnou chodbou. Lois jako dospělá vyučovala tvůrčí psaní na katedře žurnalistiky Univerzity Nového Mexika. Zajímavostí je, že šest jejích novel posloužilo jako předloha k televizním inscenacím. Za všechny lze zmínit Hotel pro psy či Tajemství loňského léta. Lois je také autorkou autobiografického románu Kdo zabil mou dceru, kdy autorka hledá vraha své dcery. V současné době žije Lois Duncan na Floridě.


Šibeniční vrch začíná celkem obyčejně tak, jako mnoho dalších knížek svého žánru. Sarah Zoltanneová se spolu se svou matkou přestěhuje do městečka Pine Crest. Jenže, jak už to tak bývá, Sarah se ne a ne začlenit do nového kolektivu. Naděje na změnu přicházejí v předvečer svátku Všech svatých, kdy jí okouzlující Erik Garrett nabídne roli věštkyně na studentských oslavách. Co se však zprvu jeví jako neškodná zábava, má za následek to, že je Sarah ještě více opovrhována a dokonce nařčena z čarodějnictví.

Po příchodu domů ji nemile překvapilo, že slyší country a pode dveřmi své ložnice vidí proužek světla. S hlubokým rozčarováním dospěla k názoru, že nejenže byla Kyra se svým otcem na večeři, ale rozhodla se s ním strávit noc pod jednou střechou.

Stará známá osnova

Začátek knihy je tolik typický pro dnešní YA romány. Hlavní hrdinka se cítí osamoceně, nemá žádné přátele, vše se ale změní s příchodem sympatického kluka.

Plusem této knihy je určitě autorčin styl. Používá barvité přívlastky, někdy věty rozvádí i více než je nutné. Proto se mi některé pasáže velice líbily. Velkým minusem je však příbeh, který mi prostě přijde pořád nastejno tak, jako u mnohých jiných knih. Ničím nevybočuje z řady, ničím vás příliš nezaujme. I když hlavní téma knihy (čarodějnictví, jasnovidectví, upalování čarodějnic) není zase tak špatné a pro mě osobně zajímavé. Když už jsme u těch pozitiv, tak za zmínku jistě stojí pasáže, ve kterých Sarah pročítá četbu věnovanou procesům s čarodějnicemi ze 17. století. Tyto pasáže se v samotné knize objevují a snnží se dodávat na autentičnosti. Bohužel samotný příběh to nezachrání a tyto pasáže spíše vypadají jako výkřiky do prázdna.

Případ, jemuž jsou věnované následující stránky, se odehrál ve vesnici Salem ve státě Massachusetts v roce 1692. Devítiletá Betty Parrisová, dcera místního pastora, a její o dva roky starší sestřenice Abigail s oblibou sedávaly v kuchyni fary a poslouchaly vyprávění Tituby, otrokyně z Bristské Západní Indie.

Pořád čekáte, že se něco bude dít a ono nic. A když už se něco děje, tak je to prostě takovým stylem, že víte nebo alespoň tušíte, jak to všechno nakonec dopadne. Bohužel dalším velkých minusem knihy je to, že mě nedokázala vtáhnout do děje. Ani na okamžík jsem si nepřipadala jako hlavní hrdinka, nechtěla jsem jí být, a také jsem jí nebyla. Přišlo mi, že kniha je psána s jakýmsi zvláštním odstupem, který má možná na svědomí i věk autorky. Důvodem můžem být i styl knihy, který je psán v er-formě neboli ve třetí osobě, to znamená, že vám svým způsobem byly všechny postavy tak nějak cizí a s žádnou jsme se nemohli ztotožnit tak, jak jsme na to zvyklí u jiných YA knih. Autorka
také příliš nezabíhá do nitra postav, takže o nich skoro nic nevíme. Minulost, budoucnost, nic. Žijí přítomností a na ni se upírají pohledy jak ostatních postav, tak i pohled čtenářův.

"Neměla bych ti to říkat, ale myslím si, že už to stejně víš. Stačí, když se podíváš do té skleněné koule a všechno v ní uvidíš."
"Křišťálová koule mi pokaždé neodpoví," namítla Sarah. "Výjevy se někdy ztrácejí v mlze."

Samara na obálce?

Nemůžu si pomoct, ale již prvním pohledu mi přišlo, že na obálce je Samara z Kruhu. Obálka oplývá hororovým tématem a upřímně se mi k celému tématu knihy příliš nehodí. Celý příbeh není ani zdaleka tak tajemný a strašidelný, jak vám předkládá obálka a to by mohl být trochu problém pro čtenáře. Z obálky prostě sálá pocit, že jde o hororový příběh, při kterém vás bude mrazit, ale ono to tak prostě není. Když pomineme to, že se obálka a samotný text příliš nepřekrývají, musíme uznat, že obálka vypadá hezky a na první pohled zaujme.

Závěrem?

I když jsem z knihy nebyla příliš nadšená, není to tak, že bych vám ji nedoporučila. Tedy...pokud hledáte nějakou YA s nepatrnými prvky hororu a čarodějnickými procesy, mohla by to být kniha právě pro vás. Pokud však hledáte pravý horor, při kterém se budete v noci bát podívat se pod postel, šáhněte raději po jiném titulu, protože Šibeniční vrch asi nebudete to pravé pro vás.

KONEČNÉ HODNOCENÍ: 6/10

ZA POSKYTNUTÍ RECENZNÍHO VÝTISKU TÍMTO VŘELE DĚKUJI NAKLADATELSTVÍ BARONET
ODKAZ NA KNIHU NA STRÁNKÁCH NAKLADATELSTVÍ: Šibeniční vrch
ZDROJ OBÁLKY: baronet.cz
ZDROJE OBRÁZKŮ: google.cz
RECENZE: doplněna o úryvky z knihy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mugglespace Mugglespace | Web | 21. srpna 2014 v 18:06 | Reagovat

Hmm, asi vynechám ale pěkně si to napsala, přesně jak to potřebuji :)

2 EW* EW* | Web | 25. srpna 2014 v 13:27 | Reagovat

Ahoj, o ten instagram bych asi měla zájem :)

3 AnneR |type-graphics.blog.cz| AnneR |type-graphics.blog.cz| | Web | 25. srpna 2014 v 21:54 | Reagovat

Děkuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama