Knižní recenze

Recenze: Obchod se štěstím

21. března 2013 v 18:27 | Wendulka
Název: Obchod se štěstím
Originální název: Magazin sčastija
Autor: Irina Semina
Překlad: Martina Pálušová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013
Klíčová slova: štěstí, život, povídky, pohádky, nadpřirozeno
Počet stran: 123
Vydání: první
Věková kategorie: pro všechny
Věta nebo slovo vystihující knihu: štěstí
Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Fragment!

V přecházející recenzi jsem se zabývala knihou Klíč ke štěstí, kterou si sami můžete vést a zapisovat si své šťastná chvilky a zážitky.
Tato kniha je však trochu jiná.

Zde naleznete povídky. Ale ne jen tak ledajaké. Jsou to povídky, ve kterých je více či méně vždy v nějaké podobě zastoupeno ŠTĚSTÍ.
Štěstí ať už v podobě něčeho živého a nebo prostě jen nějaké myšlenky, domněnky a nebo také personifikované štěstí.
Tato všechna štěstí (a mnohá další) Vás budou provázet celou touto knihou.

V knize je celkem 17 povídek. První povídka s názvem Obchod se štěstím je v podstatě takovou vstupní branou do této knihy. Od této povídky se poté rozvíjejí další. Na konci každé povídky je pak v pár větách shrnuto, co je podstatou celé povídky a také (což je velice důležité), co v Obchodě se štěstím lze koupit.

Povídky jsou milé, hezké, pohladí na duši. Jen mi někdy připadají až příliš optimistické, ale na druhou stranu nemyslím si, že by to byl nějaký jejich vyložený zápor. Jsou to spíše pohádky. Jenže zde nejde o boj dobra se zlem, jak je to v pohádkách běžným zvykem, ale hlavní podstatou je ukázat ŠTĚSTÍ ve všech formách a druzích, jaké si jenom umíme představit.
Autorka zde i zcela běžné životní situace a dokáže vylíčit s takovou elegancí, že vás knížka prostě vtáhne do děje a nepustí.

K obalu knihy se moc dlouze rozepisovat nebudu, protože je velice podobný knize Klíč ke štěstí snad jen s rozdílem, že je tentokrát obal laděný do fialova až růžova a na přední straně si můžete povšimnout Elfky a roztomilého čárového kódu, kde jsou místo čísel vyobrazeny kytičky, srdíčka a další tvary.

A co dodat závěrem?
Po přečtení této knihy si už nebudete přát nic jiného, než v co nejbližší době najít Obchod se štěstím a vykoupit ho snad úplně celý :).

Recenze: Klíč ke štěstí

14. března 2013 v 18:42 | Wendulka
Název: Klíč ke štěstí
Originální název: Vaš sčastlivyj bloknot
Autor: Irina Semina
Překlad: Martina Pálušová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013 (v originále 2011)
Klíčová slova: štěstí, život, motta, citáty
Počet stran: 69
Vydání: první
Věková kategorie: pro všechny
Věta nebo slovo vystihující knihu: štěstí
Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Fragment!

Štěstí! Co to ale vlastně je? Najít přesnou definici je nesmírně složité a troufám si tvrdit, že i zcela nemožné.

Štěstí znamená pro každého něco jiného. Pro někoho je to blahobyt, peníze, drahé věci, pro jiného přátelství, láska, rodina a pro jiné je to třeba každý nový den, který začne a který může žít spolu s ostatními.

Tato kniha však nepodává přesnou definici, co to štěstí je. Klíč ke štěstí zde tkví v něčem trochu jiném a to v tom, jak bát šťastný/á, jak štěstí tzv. "uchopit za pačesy" a už ho nepustit.

Kniha s Vámi prožije 55 dní. 55 dní vašeho života, které by mohly být vskutku velmi obyčejné, ale díky Klíči ke štěstí se změní.
Kniha je koncipována jako jakýsi deník. Ale spíš než Vaše zážitky a dojmy, poVvás přesně chce, abyste napsali Vaše šťastné chvíle.
To ale není vše.
Navíc je kniha plná citátů, rychlých testů, nápadů. S trochou nadsázky lze říci, že je to vlastně takové příručka. Nelze ji však srovnávat s příručkami jinými.

Tuto knížku může každý pochopit úplně rozdílně. Pro někoho to bude "bible štěstí", pro jiného jen obyčejná kniha s pár citáty.
Zde nejde o to co se v knize nachází, ale jak to čtenář vnímá a v neposlední řadě, jak se svým štěstím naloží.

Kniha Vám prakticky jen dopomáhá k tomu, abyste se cítili šťastni, ale není to žádný lexikon štěstí. Samotné štěstí je pouze na Vás samých.

Na knize se mi také velice líbily návody na šťastné chvilky. Za všechny můžu jmenovat třeba VYPÍNAČ PROBLÉMŮ. Komu by se taková věc nehodila?

Ráda bych se nyní dostala k celkovému vzhledu knihy. Kniha je poměrně tenká, ale přiznejme si, kdo by si zapisoval poctivě svá štěstí třeba 365 dní?
Přebal knihy je modrý a na titulní straně se nachází obrázek klíčové dírky a víla. Přebal na mě působí celkově velmi dobrým dojmem a zaujme na první pohled, což je v dnešním světě jedna ze základních podmínek při koupi knihy. Zaujmout.

Nechci vám tady popisovat celou knihu, protože to už by pro vás nebylo žádné překvapení, ale myslím si, že stojí za to si ji koupit a uvidíte, třeba tato kniha změní život (nebo spíš udělá ho více šťastnější) třeba právě vám.

Recenze: Železný král

26. října 2012 v 13:59 | Wendulka
Název: Železný král
Originální název: The Iron King
Autor: Julie Kagawa
Překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012 (v originále 2010)
Klíčová slova: fantasy, jiné světy, nadpřirozené bytosi, Amerika
Počet stran: 366
Vydání: první
Věková kategorie: 13+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Človek si nikdy nemůže být jistý, s kým se stýká.
Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji Knižnímu klubu!

Jmenuji se Meghan Chaseová. Zítra mi bude šestnáct let. O tomhle magickém věku bylo napsáno nespočet písní. Najdu pravou lásku a hvězdy budou zářit jen pro mě. Ale já vím, že nic z toho se nestane.


Meghan má však před sebou docela jinou budoucnost. Jednoho dne se od svého dobrého přítele Robbieho dozví, že její mladší bratr Ethan byl unesen a že místo něj podstrčily nadpřirozené bytosti dvojníka. Meghan se musí rozhodnout, co bude dál. Jetli bude dál žít svůj život, jakoby se nic nestalo a nebo se vydá k Ldetnímu dvoru Ethana najít. Meghan se samozřejmě rozhodne pro druhou možnost a spolu se svým přítelem Robbiem se vydá do Férie hledat svého mladšího bratra. Na jejich dobrodružné cestě se ovšem setkávají s různými překážkami a bytostmi, které z Férie pocházejí.

Stručná (a doufám, že jasná a přehledná) anotace knihy, která se mi v poslední době dostala do rukou. Poslední dobou čtu celkem dost fantasy knih, takže jsem si říkala, že by Železný král mohl být zajímavou novotou v tomto žánru.

Hlavní nápad knihy se mi líbí. Hlavní hrdinka - dívka ze současného světa se najednou ocitá ve světě jiném plném různých lidí a zvířat, které ho obývají. Hledá svého mladšího bratra, který byl do Férie unesen. Hlavní otázkou je zde proč? Proč byl Ethan unesen do Férie. Samozřejmě to mé něco společného s Megan a to něco je dost zásadní pro děj celé knihy. Meghan totiž (ač se to zdá neuvěřitelné) je dcerou Letního krále. A že o tom neměla za celý svůj šetnáctiletý život ani potuchy, nemusím snad zdůrazňovat.
Co se mi na knize zdálo skvělé byly popisy Férie a jeho obyvatel. Na fantasy knihách je to právě jeden z faktorů, které vyhledávám. Dokonalé popisy krajin a postav, pokud jsou opravdu dobře napsané, vám totiž dají hrozně moc, ale ne příliš, takže i vaše fantazie musí zapracovat.

Na druhou stranu musím uznat, že jsem si celkem často při čtení této knihy připadalo, jako bych ji už někdy četla. Velkou zásluhu má na tom skříň, přes kterou se Megan dostala do Férie (ano, pokud zde vidíte podobnost s Letopisy Narnie, tak se nemýlíte), dále mluvící kocour Grim, který až nápadně připomíná Šklíbu z Alenky v říši divů.
Přijde mi, že autorka si ce přišla s nápadem, ale použila i nápady jiných (ač možná i nevědomě). Bystrý čtenář si však dozajista podobností všimne.
K jazyku knihy snad jen dodat to, že se četla velmi čtivě a určitě se bude líbit i mladším čtenářům.

Hlavní hrdinku Megan hodnotím tak půl na půl. Typický kladný hrdina, který by pro záchranu svého bližního udělal všechno na světě. Samozřejmě v knize objevíme i přehnanou odvážnost hrdinky. Tento faktor je zejména v novodobé literatuře velmi oblíbený, avšak setkává se s více či méně negativní kritikou ze strany recenzentů.

Nemohu se alespoň slůvkem nezmínit o knižní obálce. Velice mě zaujala barevná laděnost do zelena a modra a myslím, že přesně vystikuje podstatu i děj knihy.

Recenze: Roztomilé malé lhářky :o)

8. října 2012 v 19:09 | Wendulka
Název: Roztomilé malé lhářky
Originální název: Pretty Little Liars
Autor: Sara Shepardová
Překlad: Anna Školníková
Nakladatelství: BB/art
Rok vydání: 2011 (v originále 2010)
Klíčová slova: tajemství, zmizení, vraždy
Počet stran: 260
Vydání: první
Věková kategorie: 15+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Každý má svá skrytá tajemství.
Bylo by to normální léto. Pětice kamarádek Alison, Aria, Emily, Hanna a Spencer tráví poslední prázdninové dny spolu. Jednoho večera ale Alison neočekávaně zmizí a s ní i veškerá tajemství, která o zbytku dívčí party věděla.

"Počkej přece!" vykřikla v příští chvíli a zabouchla za sebou dveře. "Alison!"
Jenže Alison byla pryč.

Uběhly tři roky a Aria, Hanna, Emily a Spencer se opět setkávají. Každá se za ty tři roky změnila a každá prožila jiné věci. Aria vycestovala na tři roky do Evropy a stihla si to tam pořádně užít. Z Hanny se stala hvězda střední školy. Emily se stala přebornicí v plavání a Spencer nejchytřejší ve třídě. Na druhou stranu mají holky i svá tajemství, která (skoro) nikdo neví. Aria se schází se svým novým učitelem angličtiny. Spencer břebrala kluka své sestře. Emily se zamilovala do nové holky u nich v ulici a Hanna se chová jako rozmazlené děcko.
Ale něco se přece nezměnilo.Každá z nich nejednkrát myslela na Alison. Proč tak neočekávaně zmizela? Zemřela? Unesl ji někdo? Utekla?
Nikdo neví, co se s Alison stalo.
A pak to začne. Objeví se tajemná "A", která má s Alison společné více, než by bylo zdrávo.
"Pořád jsem tady, vy mrchy. Vím o vás všechno."
A.
Myslím, že tuto knihu nijak zvláště dlouze představovat.
Mnozí s vás nejspíše viděli i stejnojmenný seriál. Jsem na tom stejně. První jsem viděla seriál a knihu jsem četla až teď. Člověk tak ví, co od děje může čekat, a také se dočká. Samozřejmě jsou zde jisté rozdíly mezi knihou a seriálem, ale myslím, že toto vám při čtení příliš vadit nebude.
Co se týče stylu psaní je opravdu jednoduchý.Je to takové to čtení, při kterém nemusíte přemýšlet. Děj plyne sám od sebe, dialogy jsou většinou krátké a výstižné.
O každé z našich hlavních hrdinek se dočtete v jedné kapitole. Na začátku je sice děj, kde se objevují všechny čtyři, ale zanedlouho už se dějová linie rozbíhá do 4 stran, aby se pak na konci zase sjednotila do jedné.
Kniha není ani příliš dlouhá. 260 stránek není tak zlých a já ji měla přečtenou tak za 3 dny.
Na druhou stranu....sice nevím, co jsem od knihy čekala, ale asi jsem očekávala trochu více. Ne, že by byla špatná, ale přijde mi, že už tak jaksi není pro mě. Možná, kdyby mi bylo tak kolem 16, tak knihu hltám a už si utíkám do knihovny půjčit další díly. Takto mi připadá, že jsem na knihu už asi "stará". Víte, možná jsem i zčásti ovlivněna všelijakými Čapky, Hašky, Šlejhary a já nevým kým ještě, ale jinak si to nedovedu vysvětlit.
Tímto nechci knihu shazovat, jako celek působí dobře. Námět je zpracován také vcelku dobře a sama vím, že zajímavý opravdu je.
Další věc, co mi na knize vadila, byly gramatické chyby. Já vím, že nikdo není neomylný, ale shodu podměta s přísudkem se učí na prvním stupni ZŠ a mít takovouto chybu v knize mi přijde jako dost podstatná věc. Určitě už mám takovou malou nemoc z povolání, ale já si takových chyb všímám a celkem mi vadí.
Co ale musím knize pochválit je hlavní obálka knihy. Fotka je převzata ze seriálu, ale myslím, že to vůbec nevadí, ba naopak. Člověka více zaujme a ví, o čem kniha bude pojednávat (samozřejmě, pokud vezmeme v potaz, že viděl seriál).
Určit mou nejoblíbenější postavu z knihy bude asi hodně těžké a budu (ač bych to nechtěla) ovlivněna do určité míry seriálem.
O Alison toho příliš nevíme, ale ze vzpomínek holek se dozvídáme, že ačkoliv byla skvělá kamarádka, byla také pěkná mrcha, která to s lidmi prostě uměla a v konečném důsledku jí (skoro) všichni klečeli u nohou.
Aria je klasický prototyp americké středoškolačky. Ví, co se nosí, vždy vypadá skvěle, ale ne uměle a umí jednat s lidmi. Její zamilovanost do nového učitele angličtiny Ezry je sice politováníhodné, ale myslím, že to není nic neobyklé. Vždyť, které z nás se někdy nelíbil nějaký šikovný mladý učitel? Jeh o opětovná náklonnost je už zase něco jiného a sama se divím, že knížku o poměru žačky s učitelem vůbec vydali (nedivila bych se, kdyby byla v nějakých zemích zakázána).
Hanna je asi mou nejoblíbenější postavou. I když tedy v této knize dělá pěkné blbosti, které by napadly snad jen střelenou puberťačku. Vím ale, že postupem času se z Hanny stane skvělá holka a úžasná kamarádka. Navíc, je to hvězda, vždy perfektně oblečená a má plno známých. Kdo by s ní nechtěl kamarádit? Já teda ano.
Spencer je mi také velmi sympatická, ale ne svými činy. Přebrat sestře přítele, to se přece nedělá...i kdyby byl sebevíc krásný.
Emily je hrozně sympatická. Většina lidí se na ni dívá skrze prsty, protože je na holky. Ale v dnešní době už se to tak nebere a pravé kamarádky ji mají rády i když je trochu jiná. Je také výborná plavkyně, která reprezentuje školu na různých závodech. Je milá a nikomu nechce vědomě ublížit.

Co k tomu více dodat.
Seriál - určitě nemohu se dočkat dalších dílů.
Knihy - spíše ne, ale nebudu to vzdávat předem, třeba si další díly ještě někdy půjčím a změním názor.

Recenze: Milénium: Muži, kteří nenávidí ženy

30. září 2012 v 16:09 | Wendulka
Název: Milénium: Muži, kteří nenávidí ženy
Originální název: Män som hatar kvinnor
Autor: Stieg Larsson
Překlad: Azita Haidarová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2010 (v originále 2005)
Klíčová slova: detektiv, vražda, Švédsko,
Počet stran: 536
Vydání: druhé (dotisk)
Věková kategorie: 15+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Konsekvenční analýza.

Mikael Blomkvist je novinář v časopise Milénium. Je to obyčejný chlápek, který žije ještě obyčejnější život a řeší obyčejné věci. Mimo to, že spí se svou vdanou kolegyní Erikou, se jeho život nijak výrazně neliší od jeho vrstevníků. Jenže, jak už to tak chodí, tak v tu nejneočekávanější dobu přijde velice zajímavá nabídka, která se prostě neodmítá. Mikael ji přijmea tímto gestem se rozplétá řetězec událostí, které vyvrcholí ve velké finále prvního dílu Milénia.

Blomkvist je totiž povolán Henrikem Vangerem, aby vyřešil desítky let starý kriminální případ, který zasáhl do rodiny Vangerů jako blesk z čistého nebe. Mikael má na vyřešení rok a ocitáme se spolu s ním na první pohled ve zcela bezvýznamné městě Hedestad. Navíc, když se po boku Mikaela Blomkvista objeví mladá Lisbeth Salanderová, která je jeden z nejlepších detektivů a hackerů vůbec, věci začnou nabírat nečekaný spád a o nikom nemůžeme tvrdit, že by byl zcela nevinný. Podezřelými se stávají téměř všichni a nezáleží na věku či pohlaví.
Vydejme se spolu s Blomkvistem po stopách 40 let starého zločinu, který ani v dnešní době není tak zapomenutý, jak by se na první pohled zdálo.

"Nyní jsme se dostali k vlastní příčině toho, proč jsem si vás pozval. Chci, abyste zjistil, kdo z naší rodiny zabil Harriet Vangerovou..."

Přiznám se bez mučení, že jsem mnoho knih tohoto typu nečetla. Myslím tím detektivek. Pokud nepočítám detektivní thrillery od Browna a možná pár příběhů od Kinga (který má spíše hororové příběhy), tak je to asi jediný detektivní román.

Mikael se na chvíli zarazil. Poprvé vědomě připustil, že Harriet Vangerová byla zavražděna.

Ze začátku jsem se trochu obávala počtu stran. Přece kniha má přes 500 stránek a to už v dnešní době nejrůznějších technologií spadá do kategorie pro knihomoly a fandy knih.
Na knihu jsem ale vždy slyšela pozitivní reakce, a tak jsem neváhala a vzala ji do ruky. Pop pravdě řečeno jsem ani nevěděla, že je to detektivka. Pod názvem si můžete představit spoustu věcí a já si je také představovala.

A teď již k samotné knize. Po celkem zdlouhavém začátku, kdy se vám vymstí, pokud nejste fandové ekonomiky a fyziky, se konečně dostáváme k samotnému ději. V první části knihy jsou dvě vyprávěcí roviny. Jedna popisovala osudy Mikaela Blomkvista a druhá osudy Lisbeth Salanderové. Zhruba v půlce knihy již děj vplyne do jedné roviny, aby se na koci zase "rozdělil".

Lisbeth Salanderová si byla vědoma toho, že její klid je pouze zdánlivý a že nad svými nervy ve skutečnosti nemá kontrolu.

Pokud vás některé kniha opravdu zaujme, tak si většinou přejete být součastí děje. Musím uznat, že v této knize jsem si to opravdu přála. Autorův styl psaní, jeho jazyk, popisy věcí a okolí a všechno dokola knize přidávají tu pravou atmosféru.
I když....být v detektivce, kdy se vám každou chvíli může stát, že vás někdo napadne, zbije a v nejhorším případě i zabije asi není ta pravá idylka. Přesto tady si přejete být hlavními postavami a zažívat jejich nebezpečná dobrodružství.

Byl to podivný pocit, probudit se do absolutního ticha. Mikaelovi trval přechod z hlubokého spánku do úplného probuzení zlomek vteřiny a pak tiše ležel a naslouchal.

Příběh je celkem jednoduchý, i když se občas může stát, že se v knize ztratíte, tak se většinou opět najdete.

Skvělé na detektivkách je, že příběh zde plyne a většinou dost svižně. Pořád se něco děje, někdo nachází důkazy atd... Kniha Muži, kteří nenávidí ženy má přesně tyto vlastnosti. Občas jsem si sice říkala, že je to opravdu dlouhé, ale všechny činy v této knize mají své důsledky. Líbí se mi propracovanost textu, kda vše na sebe navazuje. Autor má příběh perfektně promyšlený a přesně ví, co která postava má udělat.

Pokud tedy si máte alespoň trochu co říct s tímto žánrem, tak bych vám knihu doporučila a počítejte s výsledkem, že určitě nebudete zklamaní.

Recenze: Pýcha a předsudek

15. září 2012 v 20:39 | Wendulka
Název: Pýcha a předsudek
Originální název: Pride and Prejudice
Autor: Jane Austenová
Překlad: Eva Ruxová
Nakladatelství: Ottovo nakladatelství
Rok vydání: 2009 (v originále 1813)
Klíčová slova: láska, Anglie, sobectví, prostořekost
Počet stran: 439
Vydání: ???
Věková kategorie: 16+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Láska hory přenáší.

Anglický venkov 19. století. Všude plno mladých děvčat a krásných maldíků, kteří usilují o jejich přízeň. Není zde výjimkou, že jsou děvčata provdána ještě před svou plnoletostí. Ale dobře se provdat a ještě z lásky. Tak to už chce pořádné štěstí a někdy také nějaký ten risk.

Ocitáme se na anglické usedlosti, kde žije rodina Benettových. Mají pět dcer a každá z nich je jiná. Do města ovšem přijíždí velmi výhodná partie, kterou paní Benettová nehodlá nechat bez povšimnutí - pan Bingley se sestrou a se svým přítelem panem Darcym. Při první příležitosti se pan Bingley opravdu zamiluje do nejstarší slečny Benettové a všechno vypadá velmi nadějně. Jenže...je zde také pan Darcy, který snad ani není schopen citu. Je zapšklý a s nikým se příliš nebaví. Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A tak nejen nejstarší Jane, ale i její sestry (zvláště pak Elizabeth) se dostávají do víru událostí, které ne vždy mají šťastné konce a kde láska může i hory přenášet.

Pýchu a předsudek jsem plánovala přečíst již delší dobu. Konečně jsem se k tomu odhodlala a vůbec nelituji. Krásný zamilovaný příběh zasazený do anglického venkova 19. století. Nejslavnější kniha Jane Austenové. Ona to prostě umí. Popsat dialogy, nepříliš dlouhé popisy krajiny, pořád nějaká akce. Pýcha a předsudek je ten typ knížky, kdy kniha plyne prostě sama.
Někteří možná budou mít problém s velkým počtem jmen, ale když se začtete, tak se to dá zvládnout a vlastně si uvědomíte, že těch jmen tam zase není tak moc, aby to člověk nestíhal pobrat.
Ono by to vlastně byla normální zamilovaná kniha, kterých jsou na světě miliony. Ale ne od Austenové. Její styl, její nápady... Všechno se ke všemu hodí, nic nevybočuje z řady a vy víte, že takhle je to správně a nedokážete si představit, že by to mohlo být jinak.
Někteří by možná mohli mít obavy z jazyka knihy. Ovšem není čeho se obávat, Kniha je napsaná velmi srozumitelně, takže i když má skoro dvě století, tak byste to na ní ani nepoznali.
Mnozí z vás již možná viděli stejnojmenný film. I já jsem ho viděla dříve, než jsem četla knihu. To je vždycky trochu potíž. Člověk už ví, jak kniha dopadne, takže vlastně čte jen, aby se přesvědčil, že to dopadne skutečně stejně jako ve filmu. Nicméně i tak se v knize objevují samozřejmě pasáže, které z filmu neznáme. Nutno dodat, že film je skvělý a nezaostává daleko za knihou. Keira Knightely jako přestavitelka Elizabeth je dokonalá. Ale o tom až někde jinde .

Postav se v knize objevuje celkem dost, ale nejdůležitější jsou tyto:
Elizabeth. Tak to je asi největší a nejhlavnější postava celé kniha. Svérazná, upřímná, ale také velmi krásná dívka, která ví, co od života chce. Na každou otázku má odpověď a na každou odpověď ještě další odpověď. Prostě slova se z ní sypou a vllastně ani nevíte jak. Kdybych měla takové pohotové odpovědi jako ona, tak je to skvělé. Bohužel i Elizabeth někdy přestřelí a později si to uvědomí. Na této postavě se mi velmi líbí její povaha. Vždy má nějakou radu, pomoc, pozná, jací jsou lidé (i když i ona se může někdy zmýlit). Ví naprosto přesně, jak se ke kterým lidem chovat. A to z ní dělá poklad této knihy, která by bez Elizabeth prostě nemohla existovat.
Jane je nejstarší dcerou Benettových a sestrou Elizabeth. Milé a půvabné děvče, která má plno nápadníků. Je ovšem tišší a zamlklejší než Elizabeth a nikomu by vědomě nikdy neublížila.
Pan Darcy. Kdo by ho neznal. Hrubián a náfuka, kterému není nikdo dost dobrý. Ale uvnitř se skrývá něco docela jiného. Něco, co změní život nejen jemu, ale i ostatním okolo něj. Od první chvíle byl pan Darcy má oblíbená postava.

Závěrem bych tuto knihu doporučila lidem, kteří mají rádi trochu té romatiky, trochu anglického venkova, nebojí se pýchy a nemají mnoho předsudků.

Recenze: Na Větrné hůrce

12. září 2012 v 15:09 | Wendulka
Název: Na Větrné hůrce
Originální název: Wuthering Heights
Autor: Emily Brontëová
Překlad: Pavla a Matouš Iblovi
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 2011 (v originále 1847)
Klíčová slova: láska, nenávist, Anglie, příběhy
Počet stran: 383
Vydání: první
Věková kategorie: 16+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Silnější cit než nenávist je láska.

Větrná hůrka. Místo v severní Anglii, plné bažin, lesů a nádherné přírody. jenže to není vše, co může toto místo přinést. I tady žijí lidé neposkvrněni ruchem velkoměst. A právě tady se odehrává romantický, ale i velmi drsný příběh o lásce, která překoná i samotnou nenávist. Lásce, která bude žít i po smrti, a také o lásce, o které se budou vyprávět romány. Vítejte na panství Větrná Hůrka.

Hindley a Catherine Earnshawovi jsou sourozenci žijící na Větrné hůrce. Jednoho dne se jejich otec vrátí ze své cesty a jaké je jejich překvapení, když zjistí, že otec přivezl malé dítě. Malému chlapečkovi dají jméno Heathcliff a vyrůstá spolu s dětmi. Jenže postupem času je Heathcliff ponižován a utlačován a musí žít ve velmi drsných podmínkách. Přesto (nebo možná právě díky tomu) se zamiluje do Catherine láskou, která mu vydrží celý život. Jenže tento cit nepřipadá v úvahu.
Na scéně se později objevují sourozenci Lintonovi, kteří dávají příběhu nečekaný spád.

Tuto knihu jsem již jednou četla, když jsem byla mladší, ale přečetla jsem sotva pár stránek s tím, že mě to moc nebavilo. Rozhodla jsem se tak, že si ji přečtu ať to stojí, co to stojí.
Hned na začátek musím přiznat, že se mi kniha nečetla zrovna dvakrát lehce. Příběh se totiž odehrává ve více časových rovinách, které se navzájem proplétají. Na tuto věc jem si ovšem časem zvykla a už mi nedělala takový problém. Horší to bylo s postavami. Na stotisíckrát děkuji za rodokmen hlavních postav, kterým byla kniha vybavena. Bez něj bych byla ztracena a musím přiznat, že ani nyní si ty vztahy a hlavně plno jmen nepamatuji.
Na začátku knihy byla také předmluva od sestry Emily - Charlotty, která trvala snad 20 stran. Byla celkem zajímavá, ale dozvěděla jsem se spíš o životě sester Brontëových než nějaké zajímavosti o knize (i když nějaké se tam skutečně objevují). A poté začala již samotná kniha.
Námět a příběh nebyl špatný. Měl něco do sebe a prostředí bouřlivých výšin severní Anglie příběhu dodávalo tu správnou atmosféru. Bohužel musím konstatovat, že jsem s knihou docela zápasila. Sama nemůžu říct, co mi na ní "vadilo", ale prostě jsem se do ní nedokázala pořádně začíst a i proto jsem ji četla tak dlouho. Také jsem se až divila nad drsností a nenávistí všech postav. Přišlo mi, že žádná z postav nebyla v této knize vyloženě kladná a žádná také vyloženě záporná. Ale ta hrubost, jak se postavy chovaly k sobě navzájem mi brala dech. Nikdy jsem se ještě s něčím podobným nesetkala. Ale možná i díky tomuto je tato kniha tak známá a uznávaná. Akorát mi přijde, že tento příběh je spíše o lásce, ale na ní už tam přes všechnu tu nenávist už nezbývá místo.
Jazyk knihy je celkem novodobý (na to, že je kniha napsaná v 19. století). Možná za to může i zčásti překlad...ale nevím. Každopádně jazyk byl čtivý a neměla jsem problém pochopit slovní obraty a popisy.

A něco málo k postavám:
Catherine je asi spolu s Heathcliff nejdůležitější postava v celé knize. Co ale o ní říct. Podle popisu je velmi krásná, ale také velmi prudká a nenávist by mohla rozdávat. Neváží si lidských citů (ale to asi skoro nikdo v této knize) a nenakládá s něma zrovna dvakrát mile.
Heathcliff je zamilovaný do nádherné Catherine. Bohužel se na něm až do smrti projevuje to, jak s ním bylo zacházeno v dětství, a také se tak chová k dalším generacím.
Nelly je služka, která vlastně celý příbeh vypráví. Přijde mi, že to z celé knihy má asi nejvíce v hlavě urovnané a přijde mi nejvíce sympatická, i když i u ní v knize můžeme najít okamžiky, na které by člověk dvakrát hrdý být nemusel.
Je zde tady i celá řada dalších postav a generací, ale nechci příliš prozrozovat z děje knihy, takže pro tuto chvíli zůstanou utajeny.

Kniha jako celek na mě nepůsobila příliš dobře, ale musím uznat, že příběh mě něčím oslovil a pokud si ho budu chtít prožít spolu s ostatními postavi znovu, tak si na to budu muset zase pár let počkat.

Recenze: Noční cirkus

20. srpna 2012 v 19:09 | Wendulka
Název: Noční cirkus
Originální název: The Night Circus
Autor: Erin Morgensternová
Překlad: Radovan Zítko
Nakladatelství: Euromedia
Rok vydání: 2012 (v originále 2011)
Klíčová slova: cirkus, životní příběhy, láska, přelom 20. století
Počet stran: 440
Vydání: první
Věková kategorie: 13+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Cirque des Rêves

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji Knižnímu klubu!
Kdo by neměl rád cirkus. Šapitó, akrobati, zvířata, sladkosti a mnoho dalšího. To vše jsou cirkusy, jak je známe my. Jenže pod tímto cirkusovým obalem se skrývá i nepatrné jádro, které už jen tak někdo neuvidí. A právě o tomto je tato kniha.

Noční cirkus není jen obyčejný cirkus. Je to cirkus mezi cirkusy. Je to legenda, která nemá obdoby. Je to cirkus, který nemá dvojče. Je to ojedinělý zážitek, na který vám jeden lístek rozhodně stačit nebude.

Jenomže, nikdo neví, kde se cirkus příště objeví. Nikde lidé nenaleznou plakáty, jako upoutávky na cirkus, nejezdí a nebo nechodí lidé od cirkusu, aby vás upozornili, že cirkus dorazil právě do vašeho města. Cirkus se prostě zničehonic objeví na nějakém místě, kde ještě předchozího večera nestál. Ale to je jen jedna ze zvláštností, které cirkus nabízí. Ne nadarmo se mu říká Noční cirkus. Tento cirkus totiž své brány otevírá až po soumraku a můžete zde strávit tolik času, kolik jen uznáte za vhodné. V celém areálu najdete desítky, možná stovky stanů a každý je svým způsobem originální. Do každého můžete nahlédnout a podívat se, jaké tajmeství skrývá pod svými plachtami. A další noc se můžete vrátit zpátky a opět cirkus procházet, můžete se vrátit do stanů, kde jste byli dříve a nebo objevovat tajemství jiných stanů. Je to jen na vás a na vaší mysli, kam se zrovna vydáte.

Jenomže pod touto cirkusovou slupkou se skrývá jádro cirkusu, které je mnohem tajemnější. Je to dávný souboj dvou kouzelníků, kteří chtějí vyhrát ať to stojí co to stojí. Jenže nehrají sami, mají své vyvolené, kteří bojují místo nich. Tito kouzelníci ovšem nepočítají s tím, že jejich souboj může něco narušit. Něco, co je daleko silnější než nenávist a souboje. Lidský cit, který jim je ovšem cizí a tím je láska.

Tak a teď by měla na řadu přijít sama recenze na tuto knihu. A dala by se shrnout do jediného slova: PÁNI!
Přesně nějak takto se cítím po dočtení této knihy. Mám strach, že ať napíšu cokoliv, tak to ani zdaleka nevystihne fantastičnost této knihy. Ale zkusím to, tak pojďme na to.

Cirkusy miluji již od dětství. Když jsem byla malá, tak jsem si vždy přála být dítě cirkusu a jezdit s ním a vést kočovný život. Tak jsem si řekla, že tato kniha pro mě určitě bude dobrá volba a nemýlila jsem se.

Stylem jakým je tato kniha napsána je přímo dokonalý. Nádherně napsané dílo, které přečtete a ani nevíte jak. Na této knize se mi líbilo snad úplně všechno. Je rozdělena do více časových rovin, které se na konci střetnou, což je vynikající a originální nápad, takže vlastně do konce vůbec netušíte, jak celé kniha dopadne. Jedna část představuje osudy Celie a Marca, kteří se do sebe v průběhu knihy zamilují a zjistí, že jsou vlastně soupeři a neví, jak z tohoto začarovaného kruhu ven. Tento děj se odehrává převážně v cirkuse, ale není tomu tak vždy.

Naproti tomu hlavním hrdinou v druhé časové rovině je Bailey. Chlapec, který žije spolu s rodiči a sestrou Caroline na farmě. Ale jednoho dne se najednou zjeví blízko jejich domu cirkus, který tam předchozího večera určitě nestál. Bailey se shodou několika (ne)šťastných náhod seznámí s dvojčaty z cirkusu Panenkou a Výlupkem. Společně poté podnikají dobrodružné výpravy do stanů cirkusu a prozkoumávají jeho největší tajemství. Musím přiznat, že tato časová rovina mě možná bavila a o něco více než ta první. Byla jsem nadšená z toho, jak se Bailey spolu se svými přáteli toulal po cirkuse a nahlížel do stanů. Sama jsem vždy byla v očekávání, co ten který stan přinese a nikdy jsem nebyla zklamaná. Sama jsem se až příliš a často k nim chtěla přidat a objevovat tak zákoutí cirkusu společně s nimi, protože to byl vskutku netradiční zážitek.

Celý jazyk knihy byl naprosto kouzelný. Člověk si až říkal, jak je to možné, že všechno do sebe tak přesně zapadá. Slovní obraty, které se používaly v knize nepohoršovaly, ale zároveň ani nic nezjemňovaly, byly svým způsobem tak originální, že jsem si sama říkala, že to snad ani není možné. Ale ono je a kniha Noční cirkus je skutečná a právě těď ji držím v rukou.

Určitý prostor musím ponechat i samotné obálce knihy. Úžasná středně velká kresba cirkusu na přední straně jen dodává na originalitě celé obálce, která je tvořena z černo-bílých pruhů (úplně jako samotný Noční cirkus).

A něco málo k hlavním postavám.
Celia a Marco - dvě dokonale kladné hlavní postavy. V knize jsou ale vylíčeny tak, že vám jejich dokonalost vůbec nepřekáží a prostě tam sedí jako ulitá. Celia je iluzionistka, která dokáže takové věci, které si nedokážete představit ani ve snu. Marco v podstatě k cirkusu ani nepatří, ale nemůžu se zbavit pocitu, že bez něj by cirkus nebyl úplný.
Bailey je úžasný mladý muž. Na začátcích je to jen malý chlapec, který zastává podřadnou roli. Čím více ale dospívá, tím více se dokáže postavit nejen světu, ale i lidem. Tento chlapec má v knize jednu z důležitých rolí a budete překvapeni, jaký bude Baileyho osud na konci knihy.
Dvě dvojčata Panenka a Výlupek - tak to jsou postavy jako vystřiženy z cirkusu. Tato dvojčata se narodila v noci, kdy bylo první představení cirkusu a doslova rostou spolu s cirkusem a jsou ochotni pro něj skoro vše obětovat. Málokdo se v cirkuse vyzná tak, jako oni dva.
V knize se objevuje ještě řada dalších postav, které více či méně zasahují do děje, ale musíte mít také nějaké překvapení při četbě této knihy no ne? Přece vám tady nevyzradím všechny postavy :).

Tak a tímto už se blížím k závěru a co na závěr dodat? Snad jen, že po delší době mě zaujala "nefantasy" kniha a vám všem, kteří váháte, zda si knihu přečíst, ji jen doporučuji. Stane se pro vás nevšedním cirkusovým zážitkem, který jen tak nepustí.

Blíží se soumrak a davy lidí se tísní před Cirque des Rêves. Za chvílí bude hlavní brána otevřena, tak ať nepropásnete tuto životní šanci, která se už nikdy nemusí opakovat.

Recenze: Erebos - Hra, která zabíjí

5. srpna 2012 v 15:30 | Wendulka
Název: Erebos - Hra, která zabíjí
Originální název: Erebos
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Karolína Kousalová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2011 (v originále 2010)
Klíčová slova: počítačová hra, sci-fi, napětí, boj, nebezpečí
Počet stran: 319
Vydání: první
Věková kategorie: 15+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Vstup nebo se vrať. Toto je Erebos.

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Fragment!

Nick je obyčejný kluk, který má obyčejné zájmy. Jako každý jiný chodí do školy, sportuje a tráví čas u počítače. Jednoho dne se ale něco změní. Ve škole se děje něco divného. Plno lidí je nemocných a ti ostatní jsou tišší než obvykle. Co se to děje?
Nickovi je přisouzeno to zanedlouho zjistit. Toto vše má na svědomí jediná věc. Erebos. Šest písmen, které změní život většině lidé ze školy. Ale co že to vlastně je? Erebos je počítačová hra. Bohužel, ale ne ledajaká. Erebos se totiž hraje i ve skutečném světě, mezi skutečnými lidmi, mezi skutečnými věcmi. Erebos je hra, kde každý hraje sám za sebe. Je to velmi nebezpečné a možná je to právě to, co na tom všechny tak fascinuje.
To, co vypadá zpočátku jako obyčejná počítačová hra, se postupem času změní na závod s časem, člověk může zaplatit i daní nejvyšší. Svým životem.

Abych pravdu řekla, tak jsem až doposud o této knize neslyšela. Dozvěděla jsem se o ní až přes recenzní výtisk od Fragmentu. Anotace zněla celkem slibně, tak jsem si řekla, proč to nevyzkoušet. A že to byl dobrý tah, tak o tom není pochyb.
Erebos mě opravdu dostal.

Originální námět, kdy si autorka pohrála s tím, že počítačovou hru převedla do reálného světa, ale zase ne tak docela. Žádná levná adventura to určitě není. Dále byla velmi zajímavě a poutavě popsaná krajina a postavy v počítačovém Erebosu. Bylo to dokonce vylíčeno tak opravdově, že jsem u knihy často měla dojem, že svět Erebosu je opravdu skutečný. A to byl jistě i záměr autorky. Vždy jsem si musela říci: "Tohle není svět, tohle ja hra," a nebo naopak.
Co se mi také velmi líbilo byla návaznost děje. Všechno to do sebe zapadalo. I když na začátku knihy byly velké otazníky nad hrou, tak děj plynul a ani na chvíli jsem se nepřistihla, že bych se u knihy nudila. Ale opravdu nejlepší jsou závěry. Prostě, jak to všechno začne do sebe zapadat, mizí otazníky a přibývají záchytné body, o které se můžete opřít. V této knize výborně zpracované a musím říct, že až do poslední chvíle jsem nevěděla, co si o Erebosu vlastně myslet. Jaký je vůbec jeho účel.

Musím se přiznat, že i já jsem si celou tu dobu chtěla Erebos zahrát. I když sama musím přiznat, že jsem si co chvíli říkala, že jsem šťastná, že ho nehraji, protože takovému nebezpečí bych se rozhodně vystavit nechtěla.

Ráda bych něco málo také napsala k obálce. Obálka je rudě červená, takže téměř nepřehlédnutelná a to je jenom dobře. V knihkupetví ji určitě nepřehlédnete. Na druhou stranu, kdybych viděla jen obálku a nevěděla, o čem kniha je, tak nevím, jestli bych ji vůbec vzala do ruky. Obálka mi totiž připomíná spíš nějaké válečné, bojovné téma. Ono to svým způsobem je nějaký boj, ale ne takový, který si pod touto obálkou představím.

A teď něco málo k postavám. Hlavním hrdinou byl Nick, i když vlastně mi přišly hlavní všechny postavy, které se v knize objevovaly, tak nás celou knihu doprovází opravdu Nick. Tento chlapec mi přijde velmi sympatický. I když musím přiznat, že jsem si ho vždy představovala krátkovlasého a v knize je vylíčen jako dlouhovlasý, ale myslím, že to není zase až tak podstatné. Je to sportovec, což je určitě skvělé. Erebos ho vtáhne jako každého a doslova mu také učaruje. Hraje ho dnem i nocí a někdy překračuje své meze. Ale v knize jde vidět, že Nick ví, kde končí hra a a začíná nebezpečí a to z něj dělá kladného a chytrého hrdinu, který, ač pod vlivem Erebosu, si stále zachoval zdravý rozum.
Pak je tady Emily. Sympatická slečna, která se mimochodem Nickovi líbí. Je to chytrá a hezká holka, která se jen tak ničeho nezalekne. Ale narozdíl od svých vrstevníků, jako jedná z mála, nepodlehne kouzlu Erebosu. Zachovává si chladnou hlavu a to se mi na ní hrozně líbí. I když je lákadlo vskutku velké, Emily mu odolá a ode mě si vyslouží palec nahoru.
Dále jsou tady jejich spolužáci, jako jsou Brynne, Jamie, Colin a nebo Helen, kteří jsou taky světem Erebosu dotknuti. Ať už přímo nebo nepřímo.

Závěrem bych chtěla napsat, že kniha je opravdu velmi poutavá a čte se doslova jedním dechem. Pořád čekáte, co bude dál, říkáte si, že teď se to musí stát a ono se to pořád ne a ne stát.
Opravdu zajímavá trochu sci-fi, trochu fantasy a trochu prostě kniha z obyčejného světa obyčejných dětí z obyčejého Londýna, kterým do života vstoupí neobyčejná hra.

Recenze: Třináct relikvií

30. července 2012 v 15:10 | Wendulka
Název: Třináct relikvií
Originální název: The Thirteen Hallows
Autor: Michael Scott, Colette Freedmanová
Překlad: Lucie Šavlíková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012 (v originále 2011)
Klíčová slova: relikvie, napětí, vraždy, útěk, thriller
Počet stran: 336
Vydání: první
Věková kategorie: 18+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Mají velkou moc a ve špatných rukou katastrofické následky.

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji Knižnímu klubu!

Třináct. Číslo, pod kterým si většina lidí nepředstaví nic dobrého. I v této knize má tato číslice význam. Třináct relikvií. Jsou to relikvie, které před dávnými a dávnými časy někdo "vyrobil" a které se předávaly vždy z generace na generaci. V době války jeden stařec rozdal relikvie třinácti dětem, které byly převezeny z Londýna na venkov, aby byly alespoň trochu chráněny před válkou.
Jenomže dnes, ve 21. století někdo začíná držitele relikvií po jednom zabíjet a nikomu to nepřijde zvláštní. Jen těm držitelům, kteří zbývají.
Sára Millerová se "náhodou" připlete do potyčky a zachrání starší ženu, kterou chtěli okrást. Jenomže tato žena není jen obyčejná stařenka. Je to strážkyně jedné z relikvií - Dyrnwyna, Zlomeného meče. Sama ví, že jí už nezbývá mnoho času, a tak meč předá Sáře, aby ho doručila k jejímu synovci Owenovi. A tak začíná dobrodružná několikadenní cesta, kdy Sára hledá Owena, a poté nebezpečný útěk před těmi, kteří chtějí shromáždit všech třináct relikvií, které se ale už nikdy neměly setkat.
Ke knize Třináct relikvií jsem se dostala přes Knižní klub. Zaujala mě anotace, mám ráda takovéto thrillery něco na způsob Dana Browna a myslela jsem si, že pro mě tato kniha bude tou pravou. Bohužel jsem byla zklamaná. Dan Brown to opravdu není.
I když má kniha vcelku zajímavý námět, přišla mi, že ji autoři pojali úplně špatně. Musím uznat, že jsem už počítala stránky do konce. Ne, že by mě kniha nezaujala, jak jsem již psala, námět špatný nebyl, ale prostě něco mi tam nesedělo a sama nevím co. Možná na tom měl svůj podíl i to, že jsem se do knihy nemohla začíst. Určitě znáte ten pocit, kdy se do knihy začtete a nemůžete se od ní odtrhnout. No tak to se mi u této knihy nestalo.
Také pasáže s nádechem sexuality mi do tohoto thrilleru prostě moc nepatřily, myslím, že kdyby se úplně vypustily, knize by to na kráse neubralo, možná spíše naopak.
Na druhou stranu zaujaly mě velmi relikvie, které ve skutečnosti opravdu existují a existuje i skupina lidí, kteří se nazývají jejími Strážci. Má ráda takovéto věci, ze kterých na vás dýchá minulost a tajemno.
A teď něco málo k postavám. Hlavní postavou je bezesporu Sára, která, ač mladá, je na svůj věk velmi silná. Dokáže mečem zabíjet lidi a postavit se všemu čelem. Připadá vám to jako z nějakého levného akčního filmu? Mně tedy ano. Nedokážu si prostě představit, jak mladá žena zabíjí a usekává hlavy mečem. To už je i na mě trochu moc.
Owen se mi zase zdál moc takový plachý na muže, který utíká před smrtí s jednou z nejdůležitějších relikvií.
Jediné, čemu v tomto případě nemám, co vytknout, je obálka. Nádherné pojetí meče v pozadí s Londýnem, kde se odehrává více než polovina příběhu, z této obálky dělají velmi atraktivní kousek, který v knihkupectví jen tak nepřehlédnete.
Závěrem bych chtěla napsat, že na jednu stranu je to úžasný příběh s relikviemi a tejemstvím. Na druhé straně bohužel neuvěřitelná síla hlavní hrdinky (které nikdo ani za mák nevěří), nevhodné pasáže a celkově ne moc zajímavá struktura textu, která z knihy dělá průměrnou knihu svého žánru.
 
 

Reklama