Knižní recenze

Recenze: Hunger Games - Aréna smrti

13. července 2012 v 16:49 | Wendulka
Název: Hunger Games - Aréna smrti
Originální název: The Hunger Games
Autor: Suzanne Collinsová
Překlad: Zdík Dušek
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2010 (v originále 2008)
Klíčová slova: dystopie, akce, napětí, láska, život a smrt
Počet stran: 328
Vydání: první
Věková kategorie: 16+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Jen jeden!

Někde daleko v budoucnosti, snad na území dnešní Ameriky se nachází země Panem. Tato země mívala vždy třináct krajů s hlavním městem Kapitol. Lidé z každého kraje byli specializovaní na něco jiného, ale jedno měli všichni společné. Nebyli spokojení. Někteří trpěli hlady, jiní žítní, zimou, prací. Zkrátka a dobře, nežili si tak, jak si žijí ve městě Kapitol. Proto se začali bouřit. Dny protestantských bouří měly název Temné dny. Jenomže Kapitol si nebere servítky, tvrdě bojuje a nakonec vyhraje. Třínáctý kraj je definitivně zničen. Zůstává zbývajících dvanáct krajů, které jsou poraženy. Kapitol zakládá Hladové hry, jako výstrahu, aby Temné dny nikdy nepřišly znovu.

Z každého hraje se vždy vyberou dva soutěžící. Jeden chlapec a jedna dívka a ti poté bojují v Hladových hrách. Dvanáctileté až osmnáctileté děti jsou v ohrožení. Rodiče nevědí, jestli právě to jejich dítě nebude splátce za jejich kraj. S počtem let roste i šance, dostat se do Hladových her.
Poté, až se vybere 24 dětských splátců začíná klání Hladových her. Splátci mají za úkol jediné. Přežít. Jsou vypuštěni do gignatické arény, kde si musejí obstarávat potravu, zbraně, bránit se před zvířaty, ale i před protivníky. Vítězem Hunger Games se stává splátce, který přežije jako poslední. Hry jsou velmi brutální a děti se zabíjejí navzájem. Pro někoho to jsou dny a týdny děsu. Pro obyvatele Kapitolu je to zábava, kterou sledují po celém městě. Některé okamžiky her jsou povinné, proto je musejí sledovat obyvatelé celého Panemu. Nejrychlejší, nejchytřejší a nejodvážnější vyhraje.

Šestnáctiletá Katniss Everdeenová žije ve Dvanáctém kraji, konkrétně v části Sloj. Žije spolu s matkou a svou sestrou Prim na okraji nouze. V minulosti nechybělo málo a zemřely by hlady. Nakonec se ale z nejhoršího období dostanou. Katniss má kamaráda Hurikána. Spolu s ním chodí po lese (do kterého je však vstup přísně zakázán) a loví zvěř. Tu pak vyměňují na trhu za pečivo a jiné. Takto Katniss a její nejbližší žijí až do dne sklizně. Dne, kdy se Katnissin život obrátí naruby. V tento den je totiž za splátce za Dvanáctý kraj vybrána její sestra Prim. To ale Katniss nemůže dopustit, a tak se hlásí jako dobrovolník za Dvanáctý kraj. Dostává se mezi dvacet čtyři splátců, kteří se proti sobě utkají v Hladových hrách.

Abych pravdu řekla, o knížce jsem již něco málo slyšela i dříve, ale nějak jsem neprahla po tom si ji přečíst. Bitva v aréně, kde se bojuje na život a na smrt. Představovala jsem si něco ve stylu Gladiátora. Dystopický román Hunger Games mě však velmi překvapil. A to v dobrém slova smyslu. Výborně a dosti čtivě napsaná kniha, ve které se pořád něco děje.
Velmi pečlivě vylíčeny okamžiky před zahájením Hunger Games, přes samotnou bitvu, až po vítězná klání. Všechno do sebe zapadalo, všechno mělo svou příčinu a nakonec i důsledek.

Na jednu stranu vás bude přímo šokovat, jak je možné, že náctileté děti spolu proti sobě bojují v aréně, kdy naživu může zůstan pouze jeden. Jeden jediný z nich přežije a bude slavný nejen ve svém kraji, ale i v celém Panemu. Už nikdy nebude třít bídu s nouzí. Jak to vůbec někdo může dopustit, aby spolu tak mladé ději bojovaly? Je to, jako kdyby se minulost opakovala a my jsme se opět dostali do dob starověkého Řecka, kdy spolu bojovali gladiátoři a lidé měli tyto boje jako zábavu. Jako zpestření každodenního života.

Na druhou stranu musím znovu podotknout preciznost knihy a musím uznat, že nejednou jsem si představovala být v kůži Katniss, plížit se arénou a hledat protivníky nebo něco k jídlu. Byla v neustálém nebezpečí, kdykoliv ji mohl někdo zabít, mohla sníst jedovatou bylinu. Cokoliv. Splátci byli jen krůček od brány s názvem Smrt. Dvacet tři z nich tuto bránu překročí a nebo ne?

Kniha má název Hunger Games neboli Hladové hry. Ale nejsou to jenom tyto hry, které v knize můžeme najít. Člověk při čtení knihy má takovou vrtkavou myšlenku, že všechno je přece jen hra. Hra pro publikum, hra pro ty, kteří hru chtějí. Musím přiznat, že i já jsem si myslela, že tato kniha je jedna velká hra. Že přece nemohou nechat každý rok zabít dvacet tři dětí. Bohužel mohou. Nikdo navstane z mrtvých, nikdo není oživen. Je to brutální realita, kde každý hraje jen a jen za sebe.

Katniss Everdeenová. Hlavní hrdinka. Od začátku jí prostě fandíte. U ní to ani nejde jinak. Trochu mi připomíná princeznu Xenu (jestli znáte ten seriál). Bojovnice s velkým srdcem, která si dokáže skoro se vším poradit. Jediné, s čím si neumí poradit jsou city. Dokáže zabít zvíře, dokáže obstarat obživu, ale když přijde na city, Katniss je v koncích. Katniss budete obdivovat, hlavně na začátku, kdy se jako dobrovolník přihlásí na Hladové hry za svou sestru. Už jen pro to, že dobrovolníci se objevují jen jednou za pár let. A i tito dobrovolníci jsou přímo cvičeni do Arény smrti. Katniss však nikdy na něco takového cvičena nebyla a umí jen to, co ji naučil její otec, než zemřel a co jí naučil její kamarád Hurikán.

Peeta Mellark je druhý splátce z Dvanáctého kraje. Na začátku působí jako takový ňouma, ale postupem knihy - hry se z něj stává obětavý bojovník, který má vždy co říci a vždy myslí o krok dopředu. Peetaovi rodiče jsou pekaři, ale ani oni si nežijí dvakrát dobře a z pečiva jim zůstane jen to, co nikdo nechce koupit. Přesto Peeta neváhá a snaží se pomoct i jiným. Peeta také dokáže výborně hrát hru a manipulovat s lidmi a vlastně s celým publikem. Lidé mu věři a vy mu budete věřit také. Bohužel se u něj nedá vůbec rozeznat, kdy vše jen hraje a kdy to myslí vážně, narozdíl od Katniss.

V knize mě také zaujaly postavy maskérů a kostymérů v Kapitolu, mimo jiné postava Cetkie Trinketová. Tato postava je moderátorka za Dvanáctý kraj, ale není na to příliš hrdá. Dvanáctý kraj je slabý a v Hunger Games vyhrál pouze jednou. Je to taková upnutá dáma s přísnými zvyky, ale pod přísným výrazem skrývá přece jen dobré jádro.
Ovšem nejvíce mě asi zaujal kostymér a vizážista Cinna. Osobně jsem si tak vždyc vizážistu představovala a na to, že je to jeho první rok v Hunger Games si vede více než výborně. Doufám, že v dalších dílech o něm ještě uslyšíme.

Ještě bych se ráda zmínila o Katnissině mladší sestře Prim. Je to úžasné malé stvoření, které ovšem v prvním díle nemělo moc místa se projevit. Katniss ji vzala pod svá ochranná křídla. I když se v knize tato malá slečna často zmiňuje, tak jsou to většinou jen nepřímé zmínky, kdy na ni Katniss v Aréně myslí. Upřímně doufám, že v dalších dílech bude mít více místa se projevit a už nyní jsem zvědavá na její další osudy.

Na závěr bych chtěla knihu jen pochválit. Možná si myslíte, že ji vychvaluji do nebes, ale nic jiného u této knihy snad ani nejde. Kniha nabitá dějem, dialogy, monology, akcí a napětím. To vše je Hunger Games. Už nyní jsem velmi zvědavá na další dva díly, které budou určitě také výjimečné.

Takže, pokud se (byť jen nepatrně) zajímáte o dystopii, napětí, akci, ale i tu lásku, od každého zde najdete kousek. Od něčeho více, od něčeho méně, ale v závěru vám tyto kousky poskládají tak výborný knižní koláč, že jen stěží odoláte.

Recenze: Sága Prokletých - Morová rána

8. července 2012 v 17:39 | Wendulka
Název: Sága Prokletých - Morová rána
Originální název: Sagaen om Isfolket
Autor: Margit Sandemová
Překlad: Mgr. Olga Zumrová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2008 (v originále 1982)
Klíčová slova: historie, středověk, fantasy, láska
Počet stran: 318
Vydání: první
Věková kategorie: 16+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Prokletí!

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Fragment!

Šestnáctiletá dívka Silje by byla obyčejná dívka, která by měla rodinu, přátelé - prostě vše, na co si jen vzpomene. To by ale nesměla žít ve středověku konkrétně na konci 16. století. Skoro na celém světě se lidé nejvíce obávají jedné z nejhorších středověkých nemocí - moru. Ten si nevybírá. Zabijí staré i mladé, bohaté i chudé, muže, ženy i děti. Neexistruje na něj lék, neexistují lékaři, kteří by mor vyléčili. Ve většině případů, tomu, kdo onemocní, již není pomoci.

Silje pocítí hrůznost moru na vlastní kůži. Mor jí totiž vyvraždí celou rodinu a Silje se ocitá úplně sama ve středověkém městě. Nemá domov, nemá rodinu, nemá práci, nemá vůbec nic. A aby toho ještě nebylo málo, tak Silje nalezne dvě malé děti, které prostě nemůže nechat na pospas smrti hladem nebo moru. A tak děti vezme s sebou. Jenže...kam má jít, když nic a nikoho nemá?
Shodou okolností zachrání život jednomu mladíkovi a tímto činem se Siljin život změní o stoosmedsát stupňů. Začně bydle u mistra Benedikta na statku. Děti, které nalezla (Sol a Dag) zde bydlí s ní. Všechno by bylo v pořádku, ale ani tady nemá Silje chvíli klidu. Celý statek se obává Prokletých, kteří žijí vysoko v horách a Silje často přemýšlí, jaké to v vysoko v horách asi je a netuší, že už brzy to pocítí na vlastní kůži!

Silje však musí po nějaké době z vážných důvodů statek opustit a neutíká nikam jinam než do hor, kde podle pověsti žijí Prokletí. Silje později pozná, že ne vše je takové, jak se na první pohled zdá, že lidé ani zdaleka nejsou takoví, jací se zdají a že lásce nelze poručit.

O Sáze Prokletých jsem již slyšela, ale nikdy jsem neměla tu možnost si ji přečíst. Až teď. A upřímně...tato kniha mě velmi překvapila. Ani nevím, co jsem čekala. Možná létající draky, rytíře a různé fantasy objekty, ale toto určitě ne.
Zajímavý příběh, ve kterém nechybí napětí, krásná příroda, přátelství a v neposledním případě láska. Zajímavý takový romanticko-fantasy příběh se prolíná s vykreslenou středověkou krajinou - vesnice, hory, řeky, města - a se zajímavými zápletkami a nečekanými rozuzleními. To vše a mnohem více je Sýga Prokletých.

V knize se prolínají dvě vyprávěcí roviny. Jedna vypráví o Silje a jejich zážitcích, v další se se potéí setkáváme s osudy Charlotte Meiden, které je ale věnováno podstatně méně místa než Silje. A to je možná škoda. Myslím, že by bylo určitě skvělé, dozvědět se více i o Charlotte, která je šlechtična a tím pádem vidět středověk i ze strany těch bohatých a ne jenom chudých, jak je tomu u Silje. Je myslím zřejmé, že se jejich cesty v dalších dílech protnou - vzhledem k okolnostem.

Silje je typický prototyp hrdinky. Odvážná, obětavá, moudrá. Ale i ona někdy má špatná rozhodnutí a špatné myšlenky. To vše k ní patří. Už od začátku mi byla sympatická. V dnešní době by se asi málokdo postaral o dvě malé děti, ještě, když sám nemá vůbec nic. Již od začátku Silje byla velmi odvážná, na šestnáctiletou obyčejnou dívku je to až neuvěřitelné. Silje ve také velmi hezká a muži o ni mají zájem. Dostává nabídky k sňatku, ale ona odmítá. Její srdce patří jen jednomu. Neznámému ve zvířecí kožešině, kterého viděla jen na okamžik. Jenomže srdci a lásce neporučíš, a tak se Silje zamotává do svých citů až nakonec zjistí, že tajemný neznámý není vůbec tím, za koho ho považovala.
Silje je na svůj věk neobyčejně vyspělá, ale také neobyčejně tvrdohlavá. Sol a Daga však miluje jako své vlastní a za žádnou cenu by nepřipustila, aby jim někdo ublížil.

Pokud máte rádi středověk a obecně historii, kniha se vám jistě zalíbí. Na své si také přijdou ti, kteří nepohrdnou kouskem romantiky a napětí. Avšak své místo má v knize i tajemství, do kterého je zahaleno celé sídlo Prokletých.

Záživná kniha, u které prostě musíte číst dál a dozvědět se, co si pro Silje a její nejbližší osud přichystal.

U knihy jsem se ani na chvíli nenudila. Každá kapitola na mě doslova dýchala středověkou atmosférou a přesvědčivé vylíčení postav a prostředí, které se v knize necházejí, dávalo tomuto dílu zvláštní půvab.

Morová rána je prvním dílem z této ságy. Na ni navazují ještě dašlí tři díly, které u nás již vyšly v nakladatelství Fragment.

Recenze: Dokonalý pár

27. června 2012 v 9:59 | Wendulka
Název: Dokonalý pár
Originální název: Matched
Autor: Ally Condieová
Překlad: Martina Meradová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012 (v originále 2010)
Klíčová slova: budoucnost, láska, dystopie
Počet stran: 326
Vydání: první
Věková kategorie: 13+
Věta nebo slovo vystihující knihu: Neodcházej tiše!

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji Knižnímu klubu!


Dystopický román o tom, jak se i všechno dokonalé může nenávratně pokazit a změnit v něco absolutně chaotického.

Cassia je zdánlivě obyčejná dívka žijící v provincii Orie. Provincie je poklidná, lidé se navzájem mají rádi a všechno funguje. Ovšem jen na povrchu. Nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Jsme totiž v budoucnosti a životy lidí na celém světě řídí Společnost a její členové - Správci. Lidé již nejsou svobodní. Nemohou se svobodně rozhodovat a jejich život jim je načasován a ovlivňován Správci. Dokonce lidé mají určen i přesný čas smrti. Lidé nemohou běhat na ulicích, neumějí psát, jídlo je jim přesně doporučeno - nemohou si vybírat a nemohou se bavit o zakázaných věcech. Mají seznam sta literárních děl, které mohou číst. Ostatní jsou zakázané. A běda tomu, který by zákaz porušil.

Cassia právě oslavila 17. narozeniny. A čeká ji její první banket, který je zároveň jejím posledním. Banket je událost, kde lidem (pouze těm, kteří to chtějí) vyberou životního partnera. Cassii připadne její nejlepší kamarád z dětství.
A ačkoliv se to na začátku může zdát báječné - ví o sobě všechno, nemusí se navzájem představovat, mají se svým způsobem rádi - postupem času se všechno začíná komplikovat. Na scéně se totiž objevuje další pohledný chlapec a tím je Ky. Tento chlapec - ač na začátku obyčejný kamarád - se postup času mění v něco víc a začínají problémy.

A tak začíná příběh plný tajemství, zápletek a nebezpečných situací, kdy ještě Cassia musí vše zatajit před společností, protože, kdyby Společnost o jistých věcech věděla, měla velký malér nejen Cassia, ale i celá její rodina a přátelé.

Jak jsem již psala Dokonalý pár je nefalšovaný dystopický román. A jelikož jsem dytopický román snad nikdy nečetla - pokud nepočítám nějakou tu knihu o robotech - tak mě kniha velmi překvapila. A to v dobrém slova smyslu. Jak autorka vylíčila Společnost a Správce... Když si jen představím, že by nás v budoucnu mohlo potkat něco takového, tak je to tady opravdu síla. Nikdy bych nevěřila, že by se náš svět mohl zvrtnout v něco takového...i když...když se podíváme, co se v dnešním světě děje, tak opravdu k této dystopii někdy nemáme daleko.

A teď něco k samotným postavám. Cassia mi na začátku připadá jako obyčejná pohodová slečna. Postupem času lze ale z knížky cítit, že určitě nebude tak obyčejná, jak se na první pohled zdálo, a také si dokáže domyslet věci, které ostatní ani nenapadnou. Na začátku knihy jako všichni ostatní věří v dobrý úděl Společnosti. Na konci už tomi ovšem tak není a jsou zde vidět i nějaké ty náznaky odporu. Cassia řeší také milostný trojúhelník. Stojí mezi dvěma chlapci a má si vybrat. Tento trojúhelník je jiný v tom, že ona podle Společnosti na výběr nemá. Prostě jí je přiřazen Xander a nic s tím nenadělá. A i přesto se Cassia vzpouzí a snaží se co může, aby vše nebylo tak, jak chce Společnost.
Cassia by chtěla být s oběma. Ale ví, že život s Xanderem jí byl přesně předurčen a ona se chce z toho začarovaného kruhu dostat a chce se vzpouzet Společnosti tím, že si vybere někoho, koho sama chce.

Cassiin nejlepší kamarád a nyní i partner Xander je milý kluk. Od začátku jsem věděla, že je svým způsobem šlechtný a Cassii miluje. I když měl v minulosti pár černých chvilek. Společnost totiž minulostí nežije. Žije budoucností, kterou máte přesně nalajnovanou a nesmí se stát, že by se něco v jejich dokonalém plánu pokazilo.

A nakonec Ky. Dokonalý chlapec, do kterého by se zamilovala snad každá dívka. Chytrý, milý, šlechtený a v neposledním případě i tajemný. Má minulost, která nemá být prozrazena. Ale přece někdo se jeho minulost dozví. A nebude to nikdo jiný než naše hlavní hrdinka Cassia.

Kniha se mi velmi líbila. Četla se doslova jedním dechem. Všechny události na sebe navazovaly. Mělo to hlavu a patu. Příběh nebyl příliš dlouhý ani příliš krátký.

Pokud ještě nemáte knižní plány na léto a máte rádi dystopické a zamilované (i když ne červenou knihovnu) romány, tak je tato kniha právě pro vás a neměla by určitě chybět ve vaší knihovničce.

Tato kniha je prvním dílem v triologii Matched. 2. díl s názvem V nesnázích by měla vyjít v říjnu tohoto roku. 3. díl poté v dubnu roku 2013.

Recenze: Dracula, má láska

20. června 2012 v 15:10 | Wendulka
Název: Dracula, má láska
Originální název: Dracula, My Love
Autor: Syrie Jamesová
Překlad: Petra Klůfová
Nakladatelství: Euromedia - Ikar
Rok vydání: 2010 (v originále ???)
Klíčová slova: romatika, upír, Anglie, konec 19. století
Počet stran: 480
Vydání: první
Věková kategorie: 16+
Reakce po dočtení: Romatika jako blázen.
Věta nebo slovo vystihující knihu: Celkem hezky provedený romantický příbeh se zajímavým upírským námětem.

Mína Harkerová je obyčejná dvacetiletá dívka. Je konec 19. století a Mína dostává nabídku k sňatku od svého dlouholetého přítele Jonathana. Idylku ale navždy změní den, kdy Mína jede navštívit svou nejlepší přítelkyni Lucy do Whitby. Nedlouho po příjezdu se stane spousta divných věcí. Lucy chodí ve spánku, do Whitby se doplaví loď s mrtvou posádkou a Mína se seznámí s tajemným panem Wagnerem. A právě poslední událost je tou nejrazantnější.
Pan Wagner jí naprosto učaruje a Mína (ačkoliv zasnoubená) je panem Wagnerem unešená.

Jenomže pan Wagner není en člověk, za kterého se vydává. Je to upír, který žil jako člověk před více na čtyřmi sty lety. Do Míny se zamiluje a snaží se jí být pořád nablízku. Nečekaně se vždy zjeví přesně tam, kde je Mína. Ta na něj nedokáže myslet a roztáčí kolotoč událostí, které ovšem vezmou nečekaný spád.

První polovina knížky byla taková nic moc. Zajímavé pasáže, kdy Lucy byla náměsíčná a chodila po Whitby se střídaly s pasážemi nezáživnými, jako popisy procházek a jiných. První polovinu knihy jste prostě museli znát dopředu, už jen, když se na scéně poprvé objevil pan Wagner.

Druhá polovina knihy už byla dějově nabitější a napínavější. Hon na Draculu a Mína, která to hraje na obě dvě strany. Poté také pár romantických pasáží a kniha má nastartováno do červené knihovny. Tu si popravdě přečtu jen málokdy, ale romantika spolu s Draculou je už zase něco jiného a dává do poměrně jednoduché romantiky něco výrazného.

Už od začátku jsem byla příznivkyní pana Wagnera a jeho vztahu k Míně. I když to není zcela správné, prostě jsem chtěla, aby ti dva na konci skončili spolu, ať se stane, co see stane. Pan Wagner byl chytrý, sečtělý, na všechno měl odpověď, milující, krásný a šlechetný. Co více by si mohla žena/dívka od muže přát? Jenomže, jak je známo, tak idylka netrvá věčně a i v této knize měla samozřejmě trhliny, které vyústily v celkem zásadní konec, který jsem neočekávala (ale měla).

Je ale fakt, že ke konci jsem už počítala stránky. Ono 480 stran je celkem dost. příbeh by se v pohodě vlezl tak do 300 maximálně. Ale tak zase nebylo to tak hrozné a knihu jsem přečetla zhruba za 5 dní.

Knihu bych asi doporučila spíše těm, kteří mají rádi romantické příběhy, než těm, kteří mají rádi fantasy a upíry.

Celkově na mě ale udělala kniha dojem. Dlouho jsem žádnou romantiku nečetla, takže jsem z toho byla zpočátku trochu nesvá, ale když jsem se začetla, tak se mi špatně od knihy odtrhávalo.

Recenze: Škola noci 3 - Vyvolená

12. června 2012 v 20:29 | Wendulka
Název: Škola noci 3 - Vyvolená
Originální název: House of Night / Chosen
Autor: P. C. Castová, Kristin Castová
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2010 (v originále 2008)
Klíčová slova: fantasy, upíři, romatnické, internátní škola
Počet stran: 272
Vydání: první
Věková kategorie: 13+
Reakce po dočtení: Začíná se to silně zamotávat.
Věta nebo slovo vystihující knihu: Ne vše je takové, jak se na první pohled zdá.
Třetí pokračování Školy noci se Zoey Redbirdovou v hlavní roli. Zoey má v tomto díle starostí více než obvykle. Ať už jde o její (ne)mrtvou kamarádku, o její vztah s kluky nebo její vztah k velekněžce. Zoey to prostě nemá jednoduché a tento díl Školy noci je nabitý akcí od začátku až do konce!

Sama musím říct, že jsem z tohoto dílu překvapena. A dokonce nemůžu ani říct, jestli mile či nemile. Na jednu stranu mě fascinovaly ty zápletky, pořád se tma něco dělo a člověk knížku hltal, protože se chtěl dozvědět, co bude dále. Najednou přišel na to, že je na konci a že chce prostě číst dál. Protože konec byl (samozřejmě) otevřený. Tohle všechno bylo fajn. Na druhou stranu mi některé zápletky připadaly až moc vvbásněné. Její vztah k učiteli Lorenovi Blakovi a všechno to kolem mi přišlo už dost zvláštní. Poté si ale zase řeknu, že Škola noci prostě není normální škola a co se děje tam se ve skutečnosti dít třeba vůbec nemůže.

Docela dost mnou také otřásly smutné příhody spletené se smrtí v tomto díle. Umíralo se prostě tady nějak mnoho. Doufám, že v dalším díle se toto téma nebude nějak stupňovat. Ale na stranu druhou Zoey nejenom ztrácela lidi, které znala, ale začíná navazovat a obnovovat stará přátelství. Afroditu jsem v prvním díle neměla vůbec ráda. V druhém mi nevadila a v tomto díle jsem jí začala fandit. Myslím, že na konci z ní bude nejklaldnější postava celé série.

Pak je tady její vztah ke třem klukům (chalpcům, mužům?) to je také dost síla. Zoey má tři ctitele a nemůže si vybrat. A když s ekonečně rozhodne, tak to nakonec stejně skončí zase úplně jinak. Je to zamotané a Zoey to ví. A samozřejmě její nadání pro všech pět živlů. I toto nadání ji nejedenkrát zachránilo život, paměť, životy druhých....

Ovšem to, že její kamarádka není mrtvá (je nemrtvá) je na jednu stranu super. Co když se Zoey opravdu podaří vrátit ji duši a bude zase zpět mezi živými. Bylo by to báječné. Ovšem, mám takovou předtuchu, že nic už by nebylo jako dřív.
Po přečtení této knihy jsme nebyla vyloženě zklamaná, ale prostě možná jsem čekala něco jiného. Když nad tím ale tak přemýšlím po týdnu od přečtení, tak si říkám, že to vlastně nebylo vůbec špatné a nejspíš si přečtu i další díly, abych věděla, jak to nakonec všechno skončí.

Recenze: Za soumraku

3. června 2012 v 11:40 | Wendulka
Název: Za soumraku
Originální název: Just after sunset
Autor: Stephen King
Překlad: Linda Bartošková
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - Beta s.r.o. (originál: Scribner, a division of Simon & Schuster, Inc.)
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2009 (v originále: 2008)
Klíčová slova: horor, povídky, strach, napětí
Počet stran: 342
Věková kategorie: 15+
Reakce po dočtení:
Věta nebo slovo vystihující knihu: Hororové povídky.

Soubor 13 hororových povídek z pera skvělého spisovatele Stephena Kinga.

No hororové. Abych pravdu řekla, tak jsme se teda moc nebála. Některé mi přišly zajímavé, jiné třeba neuvěřitelné a některé přímo vtipné. Ano vtipné, to je to správné slovo. Taková mi třeba připadala povídka Pekelný kocour. Protože povídka o ďábelském kocourovi, který zabíjí všechny kolem a nakonec skončí v místě, kde by to nikdo nečekal, mi opravdu přijde trochu nerealistická, taková sci-fi.

Ale abych nebyla jen kritická, tak musím říct, že skoro každá povídka měla něco do sebe. A hned první povídka Willa mě zaujala dobrým nápadem. Posmrtný život (který se objevuje v knize ještě několikrát) se mi jako téma líbí a musím přiznat že i trochu fascinuje. Podobný ráz měla i povídka Ayana, která mě oslovila asi nejvíce z celé knihy. Akorát mi zase přišla zápletka neuvěřitelná, když všichni lidé jsou proti zlu - proti smrti. Z vyléčených lidí se stávají poslové dobra, kteří léčí ostatní?

Povídka Věci, které po nich zůstaly, když už nic tak zaujala celkem originálním nápadem. Věci lidí, kteří zemřeli 11. září ztrpčují život muži, který tyto lidi znal a pracoval s nimi. Povídka špatná nebyla a ano zase se zde objevují nějaké ty nadzemské síly.

Nejvíce napětí jsem asi pocítila u povídky Utíkej, Káčo, utíkej. Prvky hororu se zde mísily s prvky thrilleru a napětí a musím říct, že i díky tomuto se mi tato povídka líbila. Byl zde také trochu delší syžet než u ostatních povídek, ale to mi nevadilo. Alespoň jsem si mohla pořád říkat jak to dopadne a být v napětí. Tato povídka mi přišla o trochu reálnější než všechny ostatní. Sama jsem si řekla, že toto se přece opravdu může stát a třeba se to někomu i stalo.

Zvláštní dojem na mě udělala povídka N. Pojednávala o muži trpící obsedantně kompulzivní poruchou. King ale toto téma ozvláštnil pro něj typickými prvky, takže povídka působí v závěrečném dojmu jako velmi zajímavé čtivo a od začátku čekáte, jak vlastně dopadne.

V povídce Němý se zase přiblížíme kousek k tématu zpovědi, lži a nenávisti. Řidič auta sveze stopaře, který tvrdí, že je hluchý a němý. Cestou mu vypráví příběhy ze svého života. Najednou ale Němý zmizí a nic není takové, jak se na první pohled zdálo. I když....člověk nikdy neví.

Ovšem poslední povídka V úzkých mě opravdu dostala. A ne moc v dobrém slova smyslu. Povídka o muži, kterého jeho vlastní soused zavře do mobilní toalety a nechá ho tam, aby zde zemřel? To už je moc i na sci-fi. Povídka je zase o něco delší a skoro celý děj pojednává o tom, jak se dotyčný z této náruči smrti dostává. Jasně, lidé bývají zavřeni v komoře, ve sklepě, ve starém domě, v podezemí....ale v mobilní toaletě?

Na konci King sepsal tzv. "Soumračné poznámky", kdy ke každé povídce napíše něco málo o tom, kdy, jak a proč vznikla.
Je zajímavá číst o tom, že některá povídka se mu třeba zdála, některou napsal v letadle, když neměl co dělat a nebo některá se mu třeba stala. Tyto poznámky byly velmi zajímavé a čtenáři pomohou pochopit někdy i třeba celou povídku.

Závěrem bych řekla, že kniha Za soumraku mě nijak zvlášť neoslovila, ale na druhou stranu nebyla zase tak špatná a byla když už nic jiného tak alespoň originální.

Recenze: R.U.R.

28. května 2012 v 17:31 | Wendulka
Název: R.U.R.
Originální název: R.U.R.
Autor: Karel Čapek
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 1966 (rok 1. vydání: 1920)
Klíčová slova: drama, robot, věda, pokusy, lidé
Počet stran: 208
Věková kategorie: 13+
Reakce po dočtení: Skvěle napsaná hra od Pana spisovatele.
Věta nebo slovo vystihující knihu: Roboti!

R.U.R. aneb Rossumovi univerzální roboti. Drama o robotech a s roboty.

Vynálezce Rossum objevil způsob, jak vyrábět umělé lidi tzv. roboty. Roboti jsou využíváni jako levná pracovní síla. Jsou to umělí lidé, kteří narozdíl od lidí nepotřebují jíst, spát a nemají také žádné city.
Zpočátku se to zdá jako báječný nápad. O deset let později se ale začnou roboti bouřit a vypadá to, že chtějí ovládnout svět...
Kniha je z roku 1966, ale obálce se musí vzdát hold. Karel Čapek na přední stránce spolu s malým robotem v rukou se mi líbí a obálka mě dokázala na první pohled zaujmout a to je u knih velké plus.

Toto Čapkovo vynikající drama mi skončilo v rukou ani sama nevím jak. Útlá knížečka, z které polovinu tvoří samotné drama a druhou polovinu poté dopisy, plakáty a různé okolnosti, které vedly k napsání dramatu i reakce na něj.

Vynikající zápletka, krátké, ale výstižné dialogy a neobvyklý konec, který ne jednoho čtenáře určitě překvapí. Hlavně Čapkův jazyk je něco neuvěřitelného. Dokáže vtáhnout do děje a připadá mi dost podobný s jazykem současným. Možná je to trochu moderní myšlenkou sci-fi, kterou Čapek bezesporu použil, že je mi tato kniha tak blízká.
A abych nepěla jen chválu, tak se musím přiznat, že jsem se někdy ztrácela v dialozích a v postavách kdo je kdo (hlavně v těch mužských, protože těch ženských (přiznejme si to) tam moc není.
V celkovém hodnocení mi však kniha připadá více než dobrá.

Drama má poukázat na to, jak někteří lidé mohou být lhostejní k druhým a jít si jen za svým. Vyrábění robotů je sice fajn, ale má své následky, které mohou být pro lidstvo katastrofální. Kniha také poukazuje na to, jak se všechno za deset let dokáže změnit (ať už k lepšímu nebo k horšímu).

Už po přečtení prvních stran knih jsem věděla, že se R.U.R. zařadí mezi mé oblíbené. Jeho "nadčasovost" mě opravdu zaujala, když pomyslím, že první vydání knihy bylo roce 1920! Je to až neuvěřitelné, jak Čapek vystihl hlavní podstatu světa s roboty. Toto dílo je určitě takovým "předdílem" pro spoustu jiných literární a filmových prací 20. a 21. století.
 
 

Reklama